Byl veliký problém vlastně vybrat soubor fotografií tak, aby byl natolik reprezentativní, že divák od prvního momentu zbystří pozornost, sleduje události, které se odehrávají stovky kilometrů od něj a on se aspoň na malou chvíli stane jejich součástí. Zabíjačka, svatba, práce v lese-to všechno jsou jen střípky z každodenní reality Valašska, kterou se prostřednictvím Kristýniných fotografií učíme chápat jako něco, co není všude samozřejmé. Blízkost člověka člověku a člověka přírodě je dána místem vzniku-ale nebýt zdatné fotografky, bude to prostý fotomateriál, na který se člověk podívá jednou a vlastně nic mu neřekne. To teprve to správné oko fotografa nám dokáže zachytit atmosféru všedních i nevšedních dní a Kristýna to správné oko má.

Postihla nás pandemie. Ano, podobné věci se stávají lidstvu od prvopočátků jeho existence a obyčejně ve chvílích, kdy to čeká nejméně.

Nebudeme na stránkách Galerie 1apůl přiživovat či mírnit jakékoli obavy-nic o tom nevíme. Víme ale, že v takových chvílích by si lidé měli pomáhat a chovat se odpovědně k sobě a tím i svému okolí. Nakažených už je tak určitě více, než je uvedeno v oficiálních zdrojích.

Těšíme se, až tohle všechno bude za námi a na to, že se u nás všichni ne zdraví sejdou.

Zároveň prosíme všechny. aby pomohli tam, kde je to potřeba. Ohroženi jsou senioři, lidé s oslabenou imunitou, lidé v "prvních liniích". Pokud máme sílu pomoci, pomáhejme!!!

Celá Galerie 1apůl děkuje všem, kteří pomáhají, zajišťují nezbytné služby a jsou odpovědnými a tím skutečnými občany.

Provoz galerie jako takové se všemi koncerty, vernisážemi a besedami bude znovu zahájen, až všechno odezní. Může to být za měsíc, za dva.....Nevíme. Ale věříme v dobrý konec a nový začátek !!!!

Tak je leden za námi. Sice nenasněžilo a ani příliš nemrzlo, ale my jsme si to nepřipouštěli, protože jsme vymýšleli, čím nahradit zimní kratochvíle ve skoro jarním počasí.

Vernisáž výstavy Lukose Heye se nadmíru povedla. Přišli k nám noví milovníci umění a taktéž velepovedená byla beseda se Zdeňkem Lhotákem v posledním lednovém večeru.

V únoru budeme pokračovat, připravujeme i nějakou tu legraci, které bohužel kolem nás nějak ubývá-ale my jsme rádi, že se bavíte a těšíme se na vás všechny na řádných i mimořádných akcích, kterých bude tentokrát více.

KHB: Vítám tě, posaď se někde, kde se dá sedět a řekni nám, co tě přivedlo na Újezd a jak tě napadlo, že po dost šílených zkušenostech z dřívějška budeš provozovat bytovou galerii?

TK: Já se také vítám. Ještě na počátku roku 2019 se mi ani nezdálo o tom, že bych mohl žít na Újezdě, v srdci Prahy, že bych dokonce provozoval bytovou galerii a měl možnost nabídnout svůj příbytek k výstavám kolegů, divadelním představením, koncertům a besedám. Ale stalo se. Objevil se dokonalý majitel domu s dokonalým prostorem a všechno to začalo. Mám kde malovat, máme s kocourem kde bydlet, můžeme pozvat k výstavám a dalším akcím své přátele a jejich kamarády, což jsou všechno prvotřídní výtvarníci, hudebníci, herci, historikové, spisovatelé. A dělám tím radost těm, kteří chodí koukat nebo poslouchat.

KHB: To musíš být v podstatě za vodou, když si můžeš dovolit dělat radost jiným...

TK: Z pohledu od Národního divadla za vodou jsem, z pohledu opačného jsem kousek před vodou a někdy stačí krok, aby se člověk utopil. Jsem v podstatě o level chudší než kostelní myš, co se týká jakýchsi majetkových poměrů, nebo jak se tomu říká, ale dokud budou mít návštěvníci radost, tak to vzdávat nebudu, třeba už jsem byl asi třikrát rozhodnut, že to zabalím a půjdu do lesů malovat třeba duchy jezevců. Ale pak přijde někdo, kdo to celé pochválí a nic nebalím a jezevci mají smůlu.

KHB: Takže je to trošku jako na hodně divoké houpačce. Ale takový je celý dnešní svět. Jak hodnotíš uplynulý skoro půlrok a co plány na rok příští?

TK: Uplynulé období bylo hodně dobrodružné, naštěstí opravdu existují lidé, kteří projektu věří a pomohli mu. Na druhé straně zde byli jedinci, kteří Barrandeho byt označili za "druhý nejtrapnější prostor po Parku kultury a oddechu Julia Fučíka". Těm doporučuji, aby tedy nechodili ke kováříčkovi a šli rovnou ke kováři - do toho Juldy Fuldy. Můžou se tam svést na housenkový dráze a u Kočky ve strašidelným hradu pokecat s příbuznejma. Od září se nám podařily projekty, které jsou uvedené na webu a byly podle většiny návštěvníku skvělé. V tom bychom chtěli pokračovat i v roce 2020. Besedy, divadlo, hudba, výstavy...Už v lednu Lukos Hey, australský malíř, mladí historikové, naše milá Vendy Čepicová atd atd. To si každý přečte v programu, který v posledním týdnu prosince zveřejníme.

KHB: Děkuji ti za rozhovor a co bys na závěr vzkázal přátelům i nepřátelům?

TK: Všem bych chtěl popřát krásné svátky a dobrý  vstup do roku 2020 - i těm nepřátelům. Protože pokud vstoupí do nového období tou správnou nohou, můžou se z nich časem stát i přátelé. A komu se pořád nebude nic líbit, bude všude vidět jen to špatné a tak dále, tak tomu rád doporučím návštěvu nejbližšího řeznictví, kde si může zakoupit hovězí či vepřový jazyk a jím si...

KHB: Náš čas už uplynul! Děkujeme ti za rozhovor a přejeme rovněž všem krásné Vánoce a veselý a plodný rok 2020.

Existuje jen málo věcí, které mne dokážou překvapit. V době, kdy jsme díky internetu schopni cestovat po světě z pohodlí své vyhřáté pracovny, mne zasáhly Martinovy fotografie, jeho černobílý dokument a v neposlední řadě jeho vyprávění o místech, které si sám vlastníma rukama ohmatal, o lidech, které osobně poznal v zemi, která je pro mnohé z nás jakýmsi kontroverzním územím.

V naší galerii jsme měli možnost zatím poznat to nejbližší, co nás přímo obklopuje, díky Martinu Wágnerovi jsme pohlédli do dálek, někdy mrazivých, někdy příjemně tajemných a v každém případě to, co jsme viděli a slyšeli, to nás muselo zasáhnout, překvapit a nadchnout.

Budeme se těšit na příště, protože u jednoho projektu s Martinem Wágnerem to nesmí končit.

Večer s autorem knihy Nad Smědavou čeká smrt Jiřím Cihlářem posluchačům nabídl pohled do ne až tak vzdálené minulosti, rok 1949 je jen 70 let staré datum. Skupina mladých lidí se rozhodla vzepřít se komunistickému teroru a tehdejší režim proti nim použil veškerou svou krutost.

Je veliká škoda, že podobné večery nemají více posluchačů, protože je třeba historii znát a chápat, abychom ji nemuseli znovu prožívat v jiném hávu. 

Chceme tímto poděkovat Jiřímu Cihlářovi za krásný večer a Tomu Rimpelovi za fotografie.

16.11. proběhla v galerii vernisáž výstavy obrazů Kateřiny Valko, která nás zaujala poměrně nedávno.

Stěny galerie ozdobily kombinované techniky, které nám ukazují děti očima matky a ženy inspirující se dětským pohledem, úsměvem, trápením. Dokonalá práce s grafitem na plátně poskytuje téměř fotograficky přesně zachycené momentky ze skutečného života, nic tady není hrané, vše je ale hravé a pohled na Katčiny obrazy se zapisuje do divákovy duše s nebývalou lehkostí.

Výstava potrvá celý měsíc a těšíme se, že potěší mnohé z vás.

V předvečer výročí úmrtí Ivana Martina Jirouse jsme se sešli v poměrně komorním složení v Galerii 1apůl a v podání Ctirada Gotze jsme vyslechli několik Jirousových básní, které dokonale doplňovala svými skladbami a hudebními vstupy Vendula Čepicová.

Bylo naprosto úžasné sledovat ostříleného divadelníka při spolupráci s charismatickou muzikantkou, jejich improvizace v závěru večera všem vyrazila dech a byli jsme svědky jakéhosi přírodního úkazu.

Koncert Venduly pokračoval ještě druhý den v JaS Trafice ve Vítězné, kde zazpívala obklopena květinami...

Neuvěřitelně povedený večer, na který v programu jistě navážeme !

Ten roztomilý pán v puntíkovaném šátku - to je náš Quido. I v dušičkový den se na jeho koncertě sešlo mnoho lidí, protože každý si rád poslechne to, co je aktuální a pravdivé-v trochu veselejším a optimističtějším obalu, než to vidíme v TV nebo v novinách.

Quido je brilantní textař, má cit pro melodii a nevyhýbá se ani třeskutým hitům, jako je Jadransko pláživo, což je píseň, kterou si lidé budou broukat i za sto let.

Naše parta se vypravila mezi lidi-do průjezdu Vítězné 15 v době, kdy to na ulici klokotalo ruchem a pokoušeli jsme se zaujmout vlastní tvorbou. Budeme tak činit o každém víkendu, kdy to počasí dovolí. Umění totiž patří mezi lidi, kdo si je zamyká do trezoru, nemá z něj přece žádnou radost a lidé nemusejí jen nakupovat, měli by se naučit dívat. 

Takže až uvidíte ve Vítězné legrační postavičky u stolu s kresbami, grafikou a kolem volně rozložená pomalovaná plátna, jsme to my.

Krátké fotografické shrnutí besedy s Markem Melšou a Monikou Němcovou , která se uskutečnila v pátek 25.10 v Galerii 1apůl. Oba dva byli skvělí,nesešly se sice davy, ale ti, kteří skutečně dorazili, odnesli si z onoho večera mnohé informace, které jim byly skryty. Věříme, že v brzké době na toto téma navážeme , Marek Melša i Monika Němcová nám mají pořád co říct. Druhý odboj je téma, které nás má proč zajímat. 

Mnoho z vás navštívilo v úterý 15.10. vernisáž výstavy obrazů mladé talentované umělkyně Jana Pavelkové, která k nám přijela až z městečka Nové Strašecí a všem ukázala, že milovnice koní a jezdkyně dokáže zacházet s tužkou, barvou a plátnem tak přirozeně, jako kdyby to byla součást jeho já. 

Na vernisáž dorazilo nebývalé množství návštěvníků, které Janina práce zaujala natolik, že okamžitě byl prodán jeden z olejů a máme zde několik rezervací na další díla.

Byl to úžasný večer počínaje instalací výstavy za účasti významných uměleckých kolegů, kteří se do instalace přímo zapojili. Bylo to akční, krásné, osvěžující a věříme, že Janu u nás nevidíme naposled.

Stává se, že člověku po hlubokém zážitku dojdou slova. To, čeho jsme byli svědky na koncertě Venduly, to nám všem vzalo řeč z úst, protože když se snoubí talent, moudrost, živelnost, muzikálnost a krása, je to pro posluchače nejen v té mužské části koktejl, který okouzlí až do momentu, kdy každé vyřčené konstatování pozbývá významu.

Jsme nesmírně rádi, že jsme se s Vendulou našli a budeme se těšit na všechno, co spolu, jak všichni doufáme, ještě zažijeme.

A po dnešním večeru si dovolím vyslovit, že to bude pořádně pekelná jízda, protože to křehké děvče má takovou sílu ve svých písních, že jsem nikde a u nikoho dlouho nic podobného nezažil.

Díky, Vendy a těšíme se na tebe co nejdříve !!!

Vernisáž je vernisáž, je to vesměs záležitost komorní, na které se sejde okruh nejbližších, aby obdivoval snažení svého výtvarného favorita. My jsme si poseděli v kroužku samých sympatických lidí a žasli nad životem Mirkových obrazů a z toho všeho vzniklo díky Renátě Mužíkové video, které přikládám. Kliknete-li na odkaz, objeví se před vámi vlastně náš svět....

https://www.youtube.com/watch?v=ijdXKOb8eH4&feature=youtu.be&fbclid=IwAR01f181UwUDATjVU_U0NeDVzYecQvFo85_WQfnFQBfYofSzFpWJ_IGeNdo

Quido měl veliký úspěch. Na jeho koncertě bylo vlastně vyprodáno, obecenstvo se bavilo a bylo spokojené s tím, co vidělo a slyšelo-a to velice převelice.

Další pokračování koncertu jsme naplánovali na pátek 18.10., ale to už bude součástí programu na měsíc říjen, který zveřejníme co nejdříve.